V této části příběhu se zaměříme na dcery Zoe, Holly a Freyu. Samozřejmě ani April a Daniel nezůstanou opomenuti a v příběhu se budou objevovat. 

Alexander

Po obědě se Holly sebrala a šla překvapit Alexandra. "Jak se asi bude tvářit..?" pomyslela si pobaveně, od základky se neviděli. Vytáhla telefon a naťukala zprávu "Překvapení před domem! ;-) " a čekala schovaná za plotem. Během chvilky slyšela otevírat se dveře a za chvilku vrzat vrátka. "Tadá!" vyskočila před něj a málem u toho i zakopla, mohl z toho být pěkný trapas. Alexovi spadla brada "Holly!!! Co tady děláš?" koukal na ni nadšeně přes velké kulaté brýle, které stále nosil. "Bydlím tady přes ulici." ukázala na jejich malý domeček na druhé straně. "Skvělý!" zajásal Alex "Jsi pořád tak krás...teda...chci říct..vypadáš dobře." zakoktal se a trochu i začervenal. Vlastně docela dost. "Díky, ty taky!" objala ho Holly "Chyběl jsi mi! Teď se ale snad budeme vídat častěji.". "To doufám.." usmál se Alex a oči se mu rozzářily, očividně mu tím udělala radost...

Uklidňující tuňák

Freya přišla ze školy pěkně naštvaná. Závistivá spolužačka o ní rozhlásila, že má dobré známky jen proto, že flirtuje s učitely. Až se jí ta potvora dostane do rukou! Šla se odreagovat rybařením, bylo hezky, slunce pěkně hřálo a to jí uklidňovalo. Chytila dokonce neskutečně velkého tuňáka! Chvíli na něj trochu vrčela, pak mumlala něco ot tom jaká z něj bude večeře, ale nakonec ho vypustila zpátky do vody. Zabralo to. Freya se uklidnila a nasadila svůj obvyklý pohodový výraz lhostejnosti vůči všemu. "Taková krásná slečna, ty musíš být snad anděl." ozvalo se za ní.. 

Marco Polo

"Co se děje? Marco Polo už odplouvá?" hupsnul Alexander na lavičku k Freye. Musela se zasmát "Jojo, už mu tu přestal foukat příznivý vítr." dodala Freya a oba sledovali pár na chodníku. Holly začala před týdnem chodit s klukem ze školy jménem Marco, byl to Ital, takže se na něj holky lepily. Alex s Freyou mu ihned začali říkat Marco Polo a dělali na to téma trefné fórky. "Ty se se mnou rozcházíš? To jako vážně? Holly!" nevěřil Marco svým uším. "Vždyť si nemáme co říct, jsi pěknej kluk, ale to je asi tak všechno, nemáme nic společného, promiň Marco." vysvětlovala mu to Holly. Skoro se rozbrečel. Freya s Alexem se na verandě dusili smíchy. Když je to trochu přešlo, Freya si do něj rýpla "Hele, proč jí vlastně neřekneš co k ní cítíš? To budeš pořád jen sledovat jak chodí s jinýma?". "Netuším o čem to mluvíš." rozhodil ruce Alex a odešel. "Kecko!" křikla na něj ještě Freya, ale musela se smát... 

Namyšlenec

Freya šla ještě večer s Danielem do baru, Holly se musela učit na zkoušky a tak zůstala doma. "Ahoj kotě, zase se potkáváme, to musí být znamení.." zamířil k ní hned ten namyšlený týpek z parku. "A do háje.." zakroutila očima Freya "tak já radši půjdu Dany, měj se." rozloučila se kvapně s bratrem a vydala se domů. Namyšlenec jí byl ovšem v patách "Kam utíkáš krásko? Nebo chceš aby jsme měli soukromí? Já jsem pro!" houknul na ní se samolibým úsměvem na tváři. Freya už ho měla plné zuby "Proboha nech si už ty trapný kecy a jdi radši nahánět nějaký roztleskávačky, na ty tohle možná platí. Mně dej pokoj!" vyjela na něj a řekla pěkně co si myslí, jak to už měla ve zvyku."Ty pitomá náno! Co si o sobě myslíš!Pojď sem.." vrhnul se na ní a když se bránila uhodil jí. "Hej! Nech ji bejt!" ozvalo se za nimi... 

Koupaliště

Na koupališti se stalo plno věcí. Za prvé se ukázalo, že Daniel bude nejspíš pořádný lovec žen, hned si se dvěma kamarádkami zalezl do vířivky a trávil tam s nimi celé odpoledne. Druhá věc byla, že si Holly snad poprvé všimla jaký je Alex fešák, bohužel ovšem přišla třetí věc a to byl fešák Gabriel, který za Holly celé odpoledne celkem úspěšně pálil. Alexandr z toho byl dost nešťastný, ale nevěděl co s tím. No a nakonec to nejlepší, Freya cestou domů potkala toho rusovlasého kluka, který ji večer předtím zachránil, chtěla mu jen poděkovat, ale byl to docela fešák takže mu jako poděkování nabídla, že ho pozve na kafe... 

Robin

Freya byla ze schůzky s Rusovlasým docela nervózní, ale zároveň byla zvědavá, co všechno se o něm dozví. Dokonce si vzala i sukni a to se moc často nestává. Dozvěděla se, že se jmenuje Robin, byl ve městě nový, přestěhoval se sem z Bridgeportu jen s mámou, o otci neřekl nic a Freya se nevyptávala. Strávili spolu celé odpoledne v parku a povídali si. "Rád jsem tě poznal Freyo, moc lidí tu zatím neznám.." poděkoval jí před odchodem. "Představím tě přátelům jestli chceš, jsou to fajn lidi určitě k nám zapadneš." mrkla na něj, doufajíc, že ho uvidí znovu. "Moc rád je poznám, měj se!" usmál se a mávl rukou na rozloučenou. Freye se zdál dost uzavřený a odtažitý, ale líbil se jí a byl to sympaťák... 

Políbená

Holly hned druhý den zavolala Alexovi, celou noc nemohla spát a jen přemýšlela nad slovy své sestry. Potřebovala to s ním probrat. Čekala na něj na lavičce v parku za domem. "Tak co potřebuješ tak nutně probrat?" zeptal se vesele Alex. "Já..totiž...Freya mi včera naznačila, že.. je to hloupost, ale potřebuju to vědět jistě.." zamotala všechno do sebe Holly. Alex si poposunul velké brýle na nose, trošku nakrčil obočí a mrkal na ni přes obroučky "Co ti Freya naznačila?". Holly se zhluboka nadechla "No že...že bys chtěl, být se mnou..víš jak.." nadechnutí nepomohlo blekotala pořád. "A bylo by to tak špatné?" zeptal se jí Alex, Holly to zaskočilo. "No, to ne...já... já jsem byla úplně slepá... musím..musím jít.." zvedla se Holly k odchodu, ale Alex ji chytil kolem pasu "Nechoď...prosím, už dlouho jsem chtěl tohle udělat.." polkl a trochu zčervenal. "Co..?" nestihla dokončit větu Holly, protože ji Alexander políbil.. 

Povaleči

Když Alexander odpoledne přišel, vymýšleli co podniknout. V kině nic nedávali, na koupaliště se jim nechtělo a v parku byl dnes nějaký festival takže tam nebylo téměř k hnutí. Freya vyrazila za Robinem, takže měli dům jen pro sebe. Rozhodli se tedy, že nikam nepůjdou. Udělali si dobrý oběd z toho co dům dal a natáhli se na postel. Povalovali se tam celé odpoledne. K ničemu nedošlo, jen se muchlovali a v přestávkách si povídali. Alex byl opravdu šťastný, jeho trpělivost se vyplatila a konečně měl svou vysněnou dívku. Došlo mu, že musí poděkovat Freye. Kdyby nenaznačila Holly, že k ní něco cítí, asi by se k ničemu neodhodlal ještě nějakou dobu.. 

Narozky

Čas letěl a holky oslavily narozeniny, vyrazily na rodinný oběd, kde společně s bratrem Danielem sfoukly svíčky. Mrzelo je, že sestra April nemohla být s nimi. Od té doby co ji Vlad odvedl o ní nikdo neslyšel. William už toho měl plné zuby a snažil se ho kontaktovat, ale neúspěšně. Byl už dokonce rozhodnutý, že se do Forgotten Hollow osobně vydá, ale Zoe se o něj bála a nechtěla ho pustit. Co se dalo dělat. Na konci školního roku se holky musely hodně učit, ale všechny zkoušky zvládly na jedničku takže je čekal další těžký úkol. Výběr zaměstnání... 

Kočky

První den v nové práci byl tak vzrušující! Freya dostala vlastní stůl a seznámila se s kolegy. Ze začátku to bylo samé papírování, ale pak ji jedna služebně starší kolegyně požádala, zda by s ní nejela k případu. Nadšeně souhlasila. "Sepiš výpověď tady toho pána, já zatím prohlédnu dům." zadala Freye úkol. "Takže pane, popište mi pachatele." vytáhla si Freya notýsek a s důležitým výrazem ve tváři si do něj začala čmárat. "No.. byli tři...škyt!..měli černé kožichy...a ty ocasy! Dlooouhé ocasy! škyt!" svědek byl očividně úplně na mol, Freya si málem ublinkla když na ni dýchnul. "Jasně...takže vás vykradla parta koček..." zaklapla naštvaně notýsek. V tom jí zazvonil telefon, byla to Holly "Freyo, přijeď domů! Prosím!" šeptala Holly do telefonu. "Co? Já nemůžu jen tak odejít, navíc jsem tu první den a kolegyně je nachlazená....všichni nepracujeme z domova jako ty Holly...co se vůbec stalo?" mumlala do telefonu otráveně Freya. "Je tady...ona je tady!" špitla vystrašeně Holly... 

Nadaná

Freya se převlékla z uniformy a šla si na verandu promluvit se sestrou. "Ne že bych tě neviděla ráda, ale... co tady děláš April?" zeptala se podezíravě Freya. Holly odmítala opustit bezpečí domova a nervózně přešlapávala za oknem. "Věděla jsi, že děti upírů mívají občas speciální schopnosti?" zeptala se April sestry, když Freya zavrtěla hlavou, pokračovala dál, "No, ukázalo se, že já jednu mám, dokážu přivolat duše mrtvých, když jsem to zkusila poprvé zbělaly mi vlasy..." zamávala April střepcem vlasů na konci culíku, Freya zaujatě naslouchala "...no a dědu napadlo, že mě dá dohromady s dalším nadaným upírem, víš, aby jsme měli spooustu nadaných dětiček, to je už na mně ale bylo moc, utekla jsem... potřebuju se někde chvilku schovat, než si najdu vlastní byt....můžu zůstat tady?" požádala ji April. "Tohle musím probrat s Holly, ale za mně určitě ano, chyběla jsi mi." objala ji Freya... 

Adeline

Když slunce zapadlo a na obloze se rozzářil měsíc, začala April s meditací. Upíři jsou v noci silnější a měla tak větší šanci dosáhnout úspěšného přivolání. Duchové jsou v noci navíc aktivnější a rádi se vracejí do světa živých. Když začala April meditovat, jakoby se jí rozzářilo srdce, bylo to jasné a krásné světlo, které jí vyzařovalo z hrudi. Kolem ní poletovala temnota, která je součástí každého nemrtvého tvora. "Je to dobrý nápad? Co když se něco zvrtne?" špitla Holly Freye do ucha. "Nesejčkuj." osočila ji Freya a uchváceně sledovala sestru. Najednou se vedle ní začala formovat osoba. Byla to babička Adeline! "Dokázala to!" vykulila oči Freya. "Máte pár minut, déle spojení neudržím.." řekla s vypětím sil April a snažila se udržet koncentraci. "Ahoj broučínci." usmál se na ně vlídně duch jejich babičky. "Babííí!" vyběhla k ní Holly a objala jí, samotnou ji překvapilo, že neproběhla skrz... 

Pokuta

Freya musela ráno do práce, pořád jí dost bolela hlava, ale nedalo se nic dělat. Ptala se kolegy zda je možné vyhlásit pátrání po upíří sestře, ale prý to nejde. Kvůli upířím schopnostem je téměř nemožné je najít pokud nechtějí. Vyrazila tedy zklamaná na obchůzku. Na pláži se jí udělalo zle, zamotala se jí hlava a nechtěně vrazila do nějaké obr paní. "Čum kam šlapeš nemehlo!" zahučela žena a začala do Freyi strkat. "Nechte toho osobo! Nebo uvidíte...!" vyjela na ní Freya. A už byly v sobě. Písek lítal vzduchem, šťouchaly se a škrábaly. "A dost! Tady! Pokuta za napadení veřejného činitele!" odstrčila ji od sebe Freya a zamávala jí papírkem před nosem. Ženská něco zavrčela, vzala papírek a oddupala pryč. Freya měla hned lepší den, alespoň si vybila vztek.. 

Nevolnosti

Freya trpěla častými záchvaty nevolnosti, bála se že je to pořád ještě od té rány do hlavy co dostala od upíra, který unesl April. Párkrát dokonce zvracela, obzvlášť v práci to bylo nepříjemné. Konečně ji povýšili tak se musela pořádně snažit a teď tohle. Oběma se v práci dařilo a tak si za našetřené peníze pořídili parádní bazén. "Ach, to je ale pohoda, to mi tady chybělo." spokojeně vrněla Holly, když si šly zaplavat. "To jo je to paráda, ale..já.." začal se Freya zase zvedat žaludek, vylezla rychle z bazénu a vyzvracela se do keře na zahradě. " Fůj, ségra je ti dobře?" pozorovala ji Holly znechuceně. Málem hodila šavli taky, byla na tyhle věci hrozně přecitlivělá, klasická cíťa. "Asi jo, to musí být od té hlavy...nebo počkej...ale to není možné...nebo je...?" mumlala si pro sebe vážně Freya a na tváři se jí střídal překvapený a zamyšlený výraz. "Co? co není možné?" ptala se zvědavě Holly. "Že bych byla těhotná..?" Freya překvapila sama sebe, když to řekla nahlas... 

Zklamaná

Freya i přes neustálé připomínky ze strany své sestry typu "Co když tě nějaký ten grázl napadne? Je to nebezpečné! Měla bys zůstat doma.." nadále chodila do práce, chtěla vydělávat co nejdéle to půjde, aby mohla koupit vše co dítě bude potřebovat. Zkoušela vypátrat Robina, ale číslo které na něj měla bylo nedostupné a dům kde s matkou bydlel byl prázdný. Další drama nastalo, když se to rozhodla oznámit rodičům. "Cože? A...a kdo je otec?" vyletěl William, když mu dcera zdělila novinky. "No, víš..on tak nějak zmizel z města, ale slíbil mi že se vrátí.." Feya slyšela jak naivně zní, ale co měla říct. "Ach bože, zrovna ty! Vždycky jsi byla ta nejrozumnější.. " dívala se zklamaně Zoe, Freye její pohled rval srdce, ale to si Zoe neuvědomovala. Will byl nakonec z vnoučete docela nadšený, ale Zoe po zbytek návštěvy mlčela. "No vidíš, to nejhorší máš za sebou!" přišla ji povzbudit Holly když odešli.. 

Parchant

"Chtěla jsem prát a našla jsem u tebe v kapse tenhle inzerát! Snad o tom neuvažuješ!" zamávala s lístkem Holly Freye před nosem. "Uvažuju, už jsem tam i volala, po porodu se stěhuju, nevěděla jsem jak ti to říct..." hledala Freya slova pro omluvu. "Co? To mně tu necháš samotnou?" vyletěla Holly. "Nenechám, nastěhuje se sem Alex, už jsem s ním mluvila.". "On to ví? Parchant...nic mi neřekl.." vrčela Holly "Nechci abys odešla, žiju s tebou ráda, prcek mi nevadí.." pofňukávala. "Podívej, tenhle dům je malý, vy s Alexem budete taky chtít založit rodinu....no nekul těma očima...na chvilku se rozdělíme, vyděláme peníze a pak si pořídíme na půl pořádný dům s velkou zahradou, co ty na to? Já nechci s cvrčkem zůstat ve městě na pořád, jen je to teď nejlepší řešení." vysvětlila jí Freya svůj úhel pohledu. "To by bylo prima.." pousmála se nakonec Holly. Na okraji bazénu pak fantazírovaly o svém vysněném budoucím domově. Ještě ten večer se stalo něco co Freya čekala každým dnem. Alexandr požádal Holly o ruku... 

Výběr šatů

Freya s Chloe už měly za pár dní odjet do nového domova a tak se Holly rozhodla, že svou sestru musí ještě rychle využít. "Já se nestěhuju za sedmero hor! Z Myshuna to sem mám 15 minut.." povzdechla si s úsměvem Freya. "Já vím, ale s malou bude cestování komplikované, vyberem je teď." prosadila si svou Holly. A tak vyrazily vybírat svatební šaty. "Páni kolik jich tu mají? Jak si mám asi vybrat?" žasla Holly, když vstoupily do svatebního studia. "To tedy opravdu netuším.." vyvalila oči Freya. Holly jich ten večer vyzkoušela opravdu hodně a s její postavou jí slušely snad každé. "Tak co myslíš?" nakrucovala se před Freyou v krásných krajkových šatech. "Sluší ti, moc ti sluší, stejně jako ty předtím a ty předtím a ty předtím.." zubila se Freya. "Ty jsi teda pomocník!" smála se Holly. Nakonec si vybrala jedny opravdu krásné šaty... 

Pracovní únava

Freya přišla z práce úplně vyčerpaná. V bytě na ní čekala Holly, Freya jí poprosila ať vyzvedne Chloe ze školky, protože by to sama nestihla. "Jsi v pohodě? Sotva pleteš nohama." smála se jí Holly. "Jo, jo....dám si sprchu a bude to dobrý.." dobelhala se do koupelny. Když se opláchla a převlékla, sotva dolezla do obýváku, zívla a padla na zem. Holly ji fascinovaně sledovala "Teda... a zrovna před tím fešákem z billboardu.." vytáhla telefon a zavolala Alexovi, že se trochu zdrží. Šla za Chloe do pokojíčku. "Kde je mamí?" koukala smutně Chloe z postýlky. "Mamí slintá na koberec... za chvilku jí bude líp, jen si trochu odpočine." sedla si k ní Holly a začala jí číst pohádku. Asi po půl hodině se Freya probrala "Děkuju za pomoc... musím si sehnat jinou práci, takhle to nepůjde.." poděkovala sestře a po jejím odchodu pokračovala ve spánku. Tentokrát už ale v posteli.. 

Svatba 1. část

Svatební obřad byl ze začátku poklidný. Holly si přála svatbu s přírodními dekoracemi a tak se s Alexem vzali v zákoutí zarostlých starých ruin, bylo to moc krásné a oběma to velmi slušelo. Problémy začaly, když dorazila Alexandrova část rodiny. Jeho sestra Kasandra přišla naštvaná a ženichovi udělala po obřadu scénu kvůli úplné prkotině! William z toho měl legraci, což vyvolala jen další spor s Bellou. Holly na to neměla náladu a tak se věnovala své neteři, která ji ten den považovala za princeznu a nemohla z ní spustit oči. S Freyou pak trošku klevetily "Viděla jsi tu jeho matku? Co si o sobě myslí, je oblečená jak nějaká coura, tohle je svatba proboha..." rozmachovala rukama Freya. Holly se musela jen smát, nechtěla si svůj den kazit, ale sama byla zvědavá, co se ještě nestane.. 

Návrat

Freya jela ze svatby rovnou domů, dala si sprchu a uložila malou. V tom zazvonil zvonek u dveří. "Sakra kdo to může bejt takhle pozdě večer.." mrmlala si pro sebe a šla otevřít. Když spatřila, kdo za dveřmi stál, zůstala stát jako opařená. Byla to Robin "Lásko.." chtěl ji obejmou, ale Freya byla celá v rozpacích a odstrčila ho "Tak to jsi byl ty! Ty jsi mě na té svatbě sledoval, že ano?" šťouchala ho prstem do hrudníku. "Ano, chtěl jsem zjistit jestli sis nenašla někoho jiného..." chytil ji za ruku a snažil se ji uklidnit. Nezabralo to, vymanila se z jeho sevření a vlepila mu facku "To máš za to že jsi zmizel na tak dlouho a bez jediného vysvětlení!". "Já ti to vysvětlím miláčku, uklidni se prosím.." snažil se dál Robin. " A tohle za to, že jsi se opravdu vrátil..." políbila ho. "Mamííí?" vyšourala se z pokoje Chloe. Freya ztuhla, Robin o dítěti ještě nevěděl... 

Vysvětlení

Když malou potvůrku opět uspali (což nebylo vůbec snadné, byla z z tatínka úplně u vytržení) sedli si společně na gauč a Freya začala vyzvídat "Tak povídej, proč jsi musel odjet?". Robin se zhluboka nadechl a pustil se od vysvětlování. "Když mi bylo 14, stal jsem se svědkem vraždy. Tátu mi před očima zastřelil jeden chlap. Zapletl se do čeho neměl. Chlapa chytili a já byl jediný kdo mohl dosvědčit co udělal, bohužel jim krátce před vynesením rozsudku utekl, byl to nějaký vlivný, prachatý mafián. No a tak nám nabídli ochranu svědků, máma jela samozřejmě se mnou, přestěhovali nás, změnili nám jména a my žili nové životy. Celkem jsme se stěhovali tři krát, vždycky nás nějak našli jeho lidí a museli nás zase přesunout, ale před týdnem ho konečně chytili a tak jsem se mohl vrátit.". Freya na něj zírala s otevřenou pusou, najednou měla pocit, že o něm vlastně vůbec nic neví, ale strašně jí mrzelo co si musel prožít a přitulila se k němu. Nabídla mu aby zůstal přes noc, Robin moc rád přijal. Nejdřív se jen tulili, ale to jim moc dlouho nevydrželo... 

Na útěku

Čas běžel a bříško Holly rostlo, Freya se už nemohla dočkat až si bude mít Chloe s kým hrát. Jednou když přišli s Robinem z nákupu, na ně čekalo v obýváku překvapení "April! Co tady děláš, jak ses sem dostala? A kde jsi byla?" Freya nevěděla na co se ptát dřív. "Tyhle dveře nejsou zrovna bezpečností a pozval mně dál domácí, je moc milý. A kde bydlíš mi řekl Daniel. Potřebuju se někde schovat, jsem na útěku." vysvětlila April. Freya začala být nervózní, přeci jen měla vedle v pokoji malé dítě "Jak na útěku? Před kým? Před tím upírem co tě tenkrát odvedl??". "Přesně tak, chce si mně vzít, ale já jeho ne... Tady mně ale nenajde neboj. Nejspíš půjde hledat do vašeho starého domu, ale až zjistí, že tam bydlí jiní lidé, půjde pryč." mávla rukou April. "Ale tam pořád bydlí Holly s Alexandrem! A Holly je těhotná!" křičela na ní Freya. "Do háje, myslela jsem, že se taky přestěhovali!" zavrčela April. Freya zkoušela volat, ale nikdo to nezvedal a tak se tam rozhodli pro ně zajet... 

Pohřeb

Po pár dnech se konal pohřeb. Alexandrova rodina jeho ztrátu těžce nesla a obviňovali April ze smrti jejich syna. Nejhůř na tom byla samozřejmě Holly, neuvěřitelný nápor emocí ještě umocňovaly těhotenské hormony, byla na pokraji zhroucení. Daniel to viděl a vzal ji stranou, popadl ji kolem ramen a podíval se jí přímo do očí "Sestřičko seber se trošku, chápu, že je to strašné, ale musíš myslet na to malé! Nejsi na to sama sama..." objal svoje nešťastné dvojče. "Já vím, ale dokážu myslet jen na to, že to dítě nikdy nepozná tátu..." vzlykala Holly a choulila se do bratrova náručí. "Ale dozví se, jak skvělý člověk jeho otec byl. Navíc bude mít úžasnou maminku." pevně ji stiskl. "Děkuju Dany.." pousmála se na bratra Holly.. 

Nezůstaneš sama

Freya s Robinem vytáhli Holly na procházku, byla pořád jen zavřená doma. "Tak Holly, co na něj říkáš?" zeptala se Freya, když se zastavili před jedním pěkným domkem. "A co s ním?" nechápala Holly. "Kupujeme ho a jsou tam dva pokoje navíc, pro tebe a pro dítě...pokud budeš chtít. Nechceme abys bydlela sama." usmála se na ni vlídně Freya. "Panebože! Vážně? Můžu s vámi bydlet?" oči se Holly opět zavalily slzami, tentokrát ale radostí. "No samozřejmě, plánovali jsme to." objala ji Freya, byla ráda, že se její sestřička zase trošku směje. "Vy jste úžasní, mám vás moc ráda." plakala dojatě Holly. Robin ji s Chloe v náručí jí také objal. "Bude to pěkný domov pro malého co myslíš?" sáhla jí Freya na bříško. "To tedy ano... perfektní..." prohlédla si znovu Holly svůj budoucí domov... 

Alexandra

Holly druhý den ráno z porodnice propustili a ona si domů přivezla krásnou malou holčičku. "To je babinec, pomóc!" dělal si legraci Robin a na oko panikařil. "Je krásná, sestřičko." usmála se na ni Freya. "Oňa je ták mališká." pozorovala fascinovaně miminko Chloe. Holly byla nadšená, ta piďinka v jejím náručí byla jen její, dala jí život a byl to opravdu nádherný pocit. Celý její život se najednou upínal k téhle malé křehké osůbce. Pojmenovala ji po tátovi, Alexandra... 

Koala

Holly si povídala s Gabrielem na terase, vyprávěla mu vše co se stalo od té doby co odjel. "Proboha, nechápu jak jsi to zvládla.." kroutil hlavou Gabriel. "Pomohla mi rodina."dodala Holly. Najednou se za nimi ozvalo hihňání a prskání. "Ale kohopak to tu máme?" otočil se Gabriel a usmál se na culící se holčičku, která následně začala roztahovat ručičky. "To je moje Alex, asi se jí líbíš, chce obejmout. Ona se strašně ráda objímá, je jak medvídek koala, nejradši by na někom visela celý den." kroutila hlavou Holly. Gabriel okamžitě vstal a klekl si k holčičce. Očíčka se jí rozzářila, natahovala ručičky co to šlo a nakonec se dočkala vytouženého objetí. "Je okouzlující, Holly...celá maminka..." mrknul na ni Gabriel. Holly se trochu začervenala. "Musím už jít, ale co kdybych tě pozval na oběd? Třeba v pátek?" pokrčil rameny Gabriel. "No...tak jo...jo proč ne." souhlasila Holly.. 

Novinky

"Tak jak bylo včera?" zeptala se Freya sestry u snídaně. "No...políbil mně a já pak utekla.." shrnula schůzku z předchozího dne Holly. "Políbil?" vyvalila oči Fraya. "Já to říkal, že to udělá!" culil se vzadu Robin. "No, ale nevím co teď s tím.." pokrčila rameny Holly a zakousla se do palačinky. "Zlato, jsi mladá... nemůžeš truchlit na pořád. Alex by určitě chtěl, aby jsi šla dál a byla šťastná. Buď šťastná, udělej to pro sebe. Navíc je to fešák!" konstatovala Freya, Robin vedle si významně odkašlal. "Hmm.." žvýkala Holly a v hlavě jí to šrotovalo. "Mimochodem máme taky novinku..." uculila se Freya "Jsem zas těhotná a chceme se vzít než se to narodí..". "No teda! Gratuluju vám!" usmála se na ně Holly. Najednou se ozvalo šišlání "Buďu mít blášků!" Robin se zvedl a zahlédl skrčka schovaného za pultem. "Ty slídilko! Pojď sem!" vrhnul se po dítěti, a to nadšeně prchalo pryč.. 

Touha

Dorazila do San Myshuna až večer. Vyjela výtahem do nejvyššího patra a zvolna došla ke dveřím. Trošku zaváhala, ale odhodlala se a zaklepala. Cítila se výborně, byla sebevědomá a atraktivní, ale přesto byla nervózní. " Je otevřeno!" ozvalo se z bytu. Vešla tedy dovnitř. Zahlédla ho, jak stojí u okna a pozoruje město. Ohlédl se přes rameno a pousmál se, když ji zahlédl "Přišla jsi...". Přejela mu rukou po zádech a pomalu ho obešla. "Vypadáš úžasně.." zalichotil jí. "Ššš..." dala si prst před ústa, potom se naklonila a políbila ho. Polibek jí oplatil mnohem vášnivěji. Tohle jí chybělo. Tohle potřebovala. Poddala se své touze a zůstala dokud ji nevyrušil telefon. Zvedla ho. "Už je to tady, začala rodit." ozval se mužský hlas z druhé strany... 

Rostou!

Kluci rostli jako z vody a jejich sestra jakbysmet. Robin byl nejšťastnější táta na světě, ale zároveň si dělala starosti kvůli nedostatku místa v domě, poslouchat pořád od dcery "To budu mít bráchy jako v pokoji pořád?" bylo dost otravné, ale bohužel trefné a on to věděl. Holly navrhla, že se s malou odstěhuje, ale to jí okamžitě zamítli, měla podezření, že si jí doma drží jako chůvu zdarma, ale byla šťastná, že od nich nemusí odcházet... 

Bowling

Robin s Freyou věděli, jak je pro Chloe stěhování těžké. Přišla o většinu svých kamarádů a navíc jí ubyla pozornost rodičů, protože všechnu vypotřebovali její malí bráškové. Vytáhli ji do města aby spolu strávili trošku toho času a vynahradili jí to. "Půjdeme si zahrát?" pokynula Freya hlavou směrem k bowlingové herně před kterou se zastavili. "Vážně!! Jupíí! To bude super! Vždycky jsem to chtěla zkusit!" radovala se Chloe a hopsala jako malý klokánek dovnitř. Koupili si na hodinu jednu dráhu. Bylo to nečekaně těžké, Robin málem upadl na dráhu a Chloe, jelikož na ní koule byla těžká, se ne a ne trefit do kuželek, koule vždy skončila ve žlábku. "To snad ne!" zuřila když se to stalo už po páté. "Budeme se chodit častěji, co ty na to cvrčku? Naučíme se to.." mrkla na ni Freya a pohladila svou dcerku po vlasech. Ta jen nadšeně kývala... 

Ty oči...

"A pořádně se nadechni..." předvedla názorně maminka vtažení vzduchu do plic "...a fůůůůů..." našpulila rty a vyfoukla všechen vzduch směrem ke svíčkám. Malá holčička v její náručí ji nadšeně napodobovala a po sfouknutí všech svíček nadšeně mamince tleskala. "Jak je možné, že jsi mi tak rychle vyrostla..." podívala se smutně Holly na svojí dceru "kdyby se toho tak dožil tatínek...". Neudržela se, slzy se jí koulely po tváři, bylo to už tak dlouho a stejně jí pořád tolik chyběl. Doufala že s Gabrielem trošku zapomene, ale nešlo to. Alexandra vyrostla v krásnou, něžnou a veselou dívku. Holly v ní viděla Alexe, měla jeho oči... ty krásné, nebesky modré oči... 

Enzo

Když Robin spatřil usměvavého ducha, oněměl. Naštěstí se duch ujal slova "Zdravím, jsem Enzo Stark... nebo jsem tedy alespoň býval..." zasmál se duch "..měl by jste vědět, že váš dům není obyčejný, tenhle maják, přitahuje duchy jako magnet, jednou za měsíc se rozsvítí a díky energii která jím proudí, se tu můžeme scházet, chápu že vás to asi zaskočilo..." valil Enzo na Robina informace, když najednou se rozrazili dveře a dovnitř nakráčeli další dva duchové. "No vidíte, jak říkám, magnet na duchy. Tohle je můj vnuk Enzo mimochodem, chápu je to matoucí, vzhled, jméno... ale on je hubenější.." drcnul do vnuka Enzo a zasmál se. Robin stál a koukal s otevřenou pusou. "Předchozí majitele taky takhle koukali. Než utekli..." poznamenal Enzo junior. "Ále, tenhle to zvládne, má za ženu naši pra, pra a bůhvíkolik pra vnučku! Usmál se Enzo na Robina. "Dobře...dobře..." rozdýchával to Robin "...když už tu tedy musíte být, mohli by jste pro mne najít jednoho ducha?" zeptal se opatrně. "Kdo by to měl být?" mrknul na něj Enzo. "Alexander Goth..." odpověděl Robin.. 

Alex a Alex

Šťastný pár se vytratil z přecpaného domu a posadil se na lavičku za domem kde byl klid. "Hrozně mně mrzí čím sis musela projít lásko... ty víš jak rád bych s tebou byl..." posmutněl Alexander. "Mamí?" ozvalo se najednou za nimi na terase a po schodech k nim sešla malá blondýnka. "Alexi, tohle je naše dcera...Alexandra." ukázala Holly na drobnou dívku. Alex nebyl schopen slova, Holly by přísaha že pláče, ale u ducha si tím nebyla jistá. "To je můj tatínek?" rozzářila se Alexandra, Holly jen přikývla. Povídali si celou noc, ale když začalo vycházet slunce, maják zhasínal a duchy to táhlo pryč. Bylo na čase se rozloučit. Holky seděly na lavičce ještě dlouho po tom, celé šťastné, že ho mohli alespoň na jednu noc zase spatřit... 

Osobonosti

Z Chloe vyrostla pěkná rošťanda, nejraději by trávila veškerý čas na diskotékách nebo někde v baru s přáteli a názory její mámy, že by neměla nosit tak krátkou sukni, být doma a zabývat se studiem jí připadají trapné, či ponižující. Malý zrzek Tyler je sportovní hvězda, vyniká snad v každém sportu a už v tak útlém věku zjistil, že na holky platí sebevědomí oblečené do kožené bundy. Jeho blonďatý bráška Michael, kamarády oslovovaný Mike, je drzý a zároveň roztomilý, učitelé jsou z něj na prášky a spolužáci ho zbožňují. Ve sportech moc nevyniká, ale pusa se mu málokdy zastaví, ten kluk se vykecá snad ze všeho... 

Nalezený

Asi o týden později se spolu sešli, April totiž našla co hledala - Morteho. Holly jí už téměř nepoznávala. Z dívky kterou kdysi znala vyrostla silná, tvrdá žena. Její někdejší vzhled byl ten tam, nahradily ho ostré podpatky, kožená bunda a rudé rty. Holly se neudržela, vyjela na ni hned jak ji spatřila a vmetla jí do tváře vše, co měla na srdci. April poslouchala, neřekla ani slovo, neměla co říct, žádná omluva na světě by nenapravila co se její vinou stalo. Když Holly domluvila, April jí řekla co ví. "Jeden upír v Riu ho viděl, prý se tam teď skrývá. Nemá moc lehký život, kvůli jeho schopnosti se ho snaží spousta upírů dostat... to máme společné..." řekla April a sklopila oči. "Přivedu ho, ale... Holly... on to neudělá z dobroty srdce, pokud vůbec. Bude za to něco chtít a nebude to žádná drobnost." snažila se jí odradit April. "Přiveď ho!" odsekla Holly hrdě a podívala se stranou. "Jak myslíš..." povzdechla si April a zmizela v temnotě noci..

Znovu živý

Morte Alexe nějakým způsobem omámil, položil mu ruku na hrudník a druhou rukou maloval ve vzduchu podivné obrazce. Neustále přitom opakoval stejná slova "ví está livio ornále..ví está..", čekání bylo nekonečné, Holly se po několika hodinách začínala motat hlava, April ji ihned chytila a poskytla jí oporu. Už svítalo, když se kolem Alexandra rozprostřela oslepující záře, která celého ducha pohltila. Když ustoupila, zalapal po dechu, srdce se mu znovu roztlouklo a krev mu opět začala kolovala v žilách. "Teda! Jsem tady... Vážně jsem tady!!" jásal Alex. Dlouho mu radost ale nevydržela, protože jeho statečná žena bezvládně visela v náručí její sestry. Kůži měla bledě šedou, vlasy bílé, byla pohublá, tváře se jí propadly a sotva dýchala. "Lásko..." klekl k nim Alexander a pohladil ji po vlasech "...co jsi to udělala..". "Sotva jí tluče srdce..." dodala April a otřela si z očí slzy. "Musíme ji dostat do nemocnice..." rozhodl Alex a opatrně zvedl děsivě lehké tělo své statečné ženy... 

Nový vzhled

Holly na tom nebyla po psychické stránce moc dobře "Takhle se nemůžu ukázat doma, Alexandra se mě bude bát.." děsila se a tak dostal Alexandr nápad. Cestou domů se stavili v Rozkvetlé Promenádě. Holly si koupila nové oblečení, o několik čísel menší než dřív nosila, ale alespoň jí sedlo. Nechala se obarvit a ostříhat, jelikož vlasy byly vysušené, lámaly se a nemělo smysl je zkoušet nějak zachraňovat. Po celém odpoledni stráveném venku na slunci, docela i chytila barvu, už nebyla tak bílá. Alexandr jí stále opakoval jak moc jí to sluší a brzy se na její tváři objevil i úsměv. Dali si pořádné jídlo, Holly byla šíleně hladová a jen co ucítila vůni linoucí se ze stánku, začala slintat. Cítila se ohromně šťastná, že má svého muže zpátky a pořád tomu nemohla uvěřit, jakoby jí to nedocházelo. Sice málem zemřela, ale zdálo se, že vše nakonec dobře dopadne. Oba se těšili domů na svou malou holčičku.. 

Chlape!

Když trojice prošla hlavními dveřmi s Freyou to málem švihlo. "Robine! Róóbinéé! Děti pojďte sem!!" ječela na celý dům jak smyslů zbavená. Robinova reakce byla úplně jiná jakmile Alexe viděl spěchal svého oživlého kamaráda obejmou a poplácat po zádech "Teda chlape! Jsem fakt rád žes to zvládnul! To musíme zapít..." chechtal se potěšeně "Děti! Tohle je váš strejda, Alexander!" otočil se k dětem s rukou stále položenou kolem Alexových ramen. "Teda vy jste se činili co jsem tu nebyl!" musel se smát Alex při pohledu na kopu dětí "A to je...Chloe? Proboha ty jsi už holka na vdávání!" spadla Alexovi brada při pohledu na vysokou rusovlásku. "Na to ani nemysli! Času máš dost.." pronesl Robin směrem k dceři, ta jen zakroutila očima a pravděpodobně si pomyslela něco o trapných rodičích.. 

Valerie

Chloe chodila strašně rána tancovat do Golden Roomu, to byla taková lepší diskotéka v centru Windenburgu. Alexandra chodila s ní i když to tam na ní bylo zbytečně nóbl. Jednou v sobotu se tam objevila holka ze školy - Valerie. Byla to taková nafrněná fiflena, hlavní roztleskávačka a vedoucí organizačního výboru. "Alexandro!" přišla k nim rázně "Tvoje máma je prej nějaká nemocná, doufám že to neni nakažlivý, možná bys neměla chodit mezi lidi..." rýpla si do Alex. "Wau, fakt hodně bezcitný Val, gratuluju ti, postoupila jsi v krutosti na další level." zatleskala jí ironicky Chloe a hluboce se uklonila. "Radši zmiz Valerie...." zavrčela na ni Alex. Blondýna je obešla ladným krokem a cestou ještě pro sebe zamumlala "Ubožačko...". Alexandře se začala vařit krev v žilách "A dost...." zaťala pěsti a otočila se k Valerii...

Bratři a sestra

Nějakou dobu byl v rodince celkem klid, jen Alexandra dělala problémy kde se dalo, Holly a Alex z toho byli docela nešťastní, ale byla to klasická puberťačka a nedalo se s ní moc dělat. Kluci rychle rostli a brzo dorostli svojí starší sestru. Tyler dostal stipendium na skvělé sportovní gymnázium v San Myshunu a sehnal si tam i levný byt. Michael nechtěl o svého bratra a vlastně i nejlepšího kámoše přijít a tak se rozhodl jet s ním, ačkoliv pohodlí doma u maminky mu vyhovovalo a loučil se s ním nerad. "To není fér! Jsem starší, chci jet s nimi! Tatííí..." udělala smutné oči Chloe. "Pokud mi tvoji bratři slíbí, že se o tebe postarají..." usmál se na svou dceru Robin. "Robine!" okřikla ho Freya vyděšeně. "No co? Prospěje jim to, navíc je Chloe slušná a vzorná holka, kdyby se jednalo o Alex je to něco jiného, ale naše dcera si to zaslouží, pokud si to přeje..." nedal se Robin. "Maminečko?" zaprosila Chloe a vyvalila oči ještě víc. Freya ač nešťastně nakonec kývla. "Jupíí! To bude sranda!" skočila kolem krku svým bratrům. "No super, aspoň nám budeš vařit a uklízet..." dodal spokojeně Tyler. "No to jsi uhádl.." vlepila mu pohlavek Chloe...